Jak jsme díky vibecodingu ušetřili 60 000 Kč ročně

Před časem jsem zrušil předplatné, které stálo naši firmu pět tisíc korun měsíčně. Místo něj dnes používáme nástroj, který má naše firma jen pro sebe – vytvořený přesně podle toho, jak pracujeme, za zlomek ceny.

Pokud řešíte podobnou otázku – jestli vůbec dává smysl platit globálnímu SaaSu za něco, co byste si mohli postavit sami – tohle čtení je pro vás.

Co jsme platili a co jsme za to dostávali

Roky jsme používali zahraniční SaaS na evidenci projektů, timetracking a reporting. Deset uživatelů, pět tisíc měsíčně. Šedesát tisíc ročně.

Nástroj nebyl špatný. Měl slušné UI, fungoval rychle, integrace s běžnými službami. Problém byl jinde:

• Platili jsme za funkce, které jsme nepoužívali. Gantt diagramy, scrumové dashboardy, předpřipravené šablony pro pět druhů metodologií. Nic z toho nám nedávalo smysl.
• Chyběly nám funkce, které jsme potřebovali. Třeba nahlašování dovolené propojené s vytížením týmu. Slíbená featura, která nepřišla ani za tři roky.
• Naše firma má specifika, na která se globální produkt neohne. Způsob, jakým počítáme ziskovost projektů. Notifikace, které potřebujeme posílat. Reporty, které dáváme klientům.

Sedíte ve schůzce a slyšíte to znovu a znovu: „kéž by tohle uměl ten náš tracker". V tu chvíli víte, že nezaplatíte víc – zaplatíte za stejnou věc někomu jinému, kdo nás taky nepochopí.

Účet, který spustil rozhodnutí

Stačila jedna faktura. Stál jsem nad ní a počítal: 60 000 ročně krát kolik let to budeme platit dál? Tři roky – 180 tisíc. Pět let – 300 tisíc. A pořád to nebude ten nástroj, který chceme.

Naproti tomu jsem na druhém monitoru měl rozdělaný malý webový projekt, který jsem si přes víkend postavil – pomocí vibecodingu. Funkční appku s autentizací, databází a deployem. Za odpoledne.

A v tu chvíli to bylo zřejmé.

Tři možnosti, jedno rozhodnutí

Měli jsme tři cesty:

1. Zůstat. Bezpečné, ale drahé a nikdy ne přesně to, co potřebujeme.
2. Najít jiný SaaS. Levnější? Možná. Lepší? Možná. Ale za rok jsme znovu na cizí platformě, která neumí to, co chceme.
3. Postavit si vlastní. Náklad: čas. Risk: že to nedotáhneme.

Před dvěma roky bych třetí možnost ani neuvažoval. Dnes mám za sebou desítky projektů postavených vibecodingem a vím, co je reálné. Postavit interní nástroj na evidenci projektů není raketová věda. Je to otázka dobrého zadání a několika večerů práce.

Jak vznikl Niftytracker

Tohle je část, kde čekáte: „pak jsem se posadil a za osm hodin to bylo hotové."

Není to pravda – a to je možná to nejdůležitější, co můžu předat dál.

Před prvním řádkem kódu jsme strávili nejvíc času na třech věcech:

• Zadání. Sepsali jsme, co tool má dělat a co dělat nemá. Co je must-have, co je nice-to-have, co je no-go.
• Výběr technologií. Nic exotického – stack, který se snadno škáluje a kde jsou problémy googlitelné.
• Architektura. Jak jsou propojené projekty, úkoly a časové záznamy. Jaké jsou role. Co se počítá realtime, co batch.

Když tahle tři patra stála, samotná implementace byla otázka dnů, ne týdnů. Vibecoding je rychlý – ale jen tehdy, když víte, co stavíte. Hodina promptování bez plánu se snadno zvrhne v týden hašení požárů.

Mám sklon to opakovat všem, kdo se ptají, jak začít: dobré zadání je polovina projektu. Druhou polovinu udělá AI.

Co Niftytracker umí

Dělá pět věcí. Žádné jiné.

• Ziskovost projektů. Kolik nám projekt vydělal, kolik stál (čas krát hodinovka). Realtime, bez exportů a kalkulaček.

• Vytíženost týmu. Kdo je vytížený, kdo má kapacitu. Manažer to vidí na jeden pohled.

• Měření času na projektech. Lidé klikají, čas se loguje, přiřazuje k projektu. Nudné, ale zásadní.

• Detailní přehled pro projektového manažera. Stav každého projektu, kde se hoří, kde se přešvihává rozpočet.
• Notifikace u rizikových projektů – když odpracovaný čas přeleze nasmlouvaný, PM dostane ping. Dřív se to často přišlo zjistit pozdě.
• Nahlašování dovolené. Naše vlastní featura. Propojená s vytížením, takže systém ví, že kolega v srpnu týden nebude, a nedostane plán na ten týden.

A spoustu dalších věcí, které jsou ušity na míru našim potřebám.

Co to znamená v penězích

Před: Více než 60 000 Kč ročně. Plus skrytá daň – hodiny strávené exportem dat, posíláním ticketů na support a vysvětlováním PMům, kde co je.

Po: Hosting máme zdarma a databáze stojí pár stovek měsíčně. Roční náklad kolem 2 000 Kč. Úspora víc než 60 000 Kč ročně.

Ale úspora není to nejcennější. Nejcennější je, že nikdy nebudeme platit víc. Žádné zvyšování cen. Žádné per-seat tarify, které vyletí, když firma vyroste. Žádné funkce, za které platíme a nepoužíváme.

A je tu bonus, který se nedá vyčíslit: data jsou naše. Ne v cloudu firmy, která se za rok prodá, změní pricing nebo skončí. V naší databázi. Pod naší kontrolou.

Co si z toho můžete vzít

• Ne každý nástroj musí být SaaS od miliardové firmy. Pro některé úlohy je vlastní řešení rychlejší, levnější a přesněji odpovídá tomu, jak pracujete.
• Vaše firma má specifika, na která se globální produkt nepřizpůsobí. SaaS dělá průměr toho, co potřebuje deset tisíc firem. Vy potřebujete to, co dělá vaše.
• Pomalé v zadání = rychlé v implementaci. Dobré zadání ušetří víc, než vám dokáže AI vygenerovat.

Hranice mezi „uživatelem softwaru" a „tvůrcem softwaru" se posunula. Dnes ji můžete překročit za jeden víkend.